Historie vojenství vždy přitahovala řadu mužů, ale i žen. Doktrína našeho státu v minulosti takovým zájmům příliš nepřála. Přesto už v 70. letech 20. století vznikaly i u nás pod různými hlavičkami kluby vojenské historie, zaměřené především na armádu c.k. Monarchie. Na Slavkovském bojišti se ve výroční den bitvy začali scházet vojáci v uniformách všech armád v této bitvě zúčastněných.
V roce 1989 řadu zájemců o francouzskou armádu sdružoval Klub přátel francouzské revoluce Ostrava (KPFR). Jeho členy byli i zakladatelé nového klubu. Po roce 1990 začalo v KPFR vydělování vojenských jednotek, které skončilo v roce 1993 jejich úplným osamostatněním.
14.8.1993 se na Prateckém návrší, významném místě Slavkovského bojiště, sešlo 12 členů KPFR, příslušníků 27. řadového pěšího pluku, doplněných sedmi dalšími nadšenci, aby založili Klub přátel Francouzské revoluce a Prvního císařství (KPFR a PC). 8.10.1993 na ustavující schůzi bylo schváleno vedení klubu a jeho stanovy. 8.11.1993 byl nový klub zaregistrován MVČR. A tak se na Slavkovském bojišti představil 27. pluk už pod novou hlavičkou KPFR a PC.
V tomto roce odešli z klubu čtyři členové, jeden bohužel navěky. Brzy ale přišlo pět nových členů. Tatínkové a maminky si s sebou přivedli i své děti. Oživením v klubu byl zvláště příchod pěších dělostřelců 5. pluku.
Chlumec 30.8.1997 (starší foto v archívu nemám)
V roce 1994 se členové klubu účastnili pěti akcí.
Týden poté se klub vydal na svoji první akci za hranice ČR. Spolu s 8. pěším plukem, Starou gardou a dalšími se prezentoval na vzpomínkových akcích ke 185. výročí bitvy u Wagramu v Rakousku. Na zámku ve Slavkově si připomenul 225. výročí narození císaře Napoleona I.
Za pár dní na to odjeli členové klubu opět prohrát bitvu u Chlumce a Přestanova.
O to radostnější byl návrat na Slavkovské bojiště, kde navíc měli členové klubu zajištěn nocleh na Staré poště.
V celku úspěšný rok byl nepříznivě poznamenán žádostí výkonného místopředsedy o přerušení členství v klubu z rodinných důvodů.
Rok 1995 zahájil klub 21.2. tormentací pušek. Všichni se těšili na slavnostní otevření Staré pošty. Členové klubu zde za příslib klubovny odpracovali od roku 1993 bezpočet hodin při pomocných pracích. Noví majitelé jim ale své sliby splatili gulášem a pivem. Všem konečně došlo, co je to slovo českého kapitalisty. A tak se tato akce stala na dlouhou dobu akcí poslední na tomto, dalo by se říci, kultovním místě pro všechny obdivovatele napoleonské doby.
Brzy na to se klub opět vydal za hranice. Tetokrát na Slovensko, obléhat Bratislavu.
Za tři týdny se členové klubu vypravili prohrát svoji bitvu hodně daleko, až k Waterloo.
A po návštěvě Paříže zase domů.
Sezóna už tradičně končila 2.12. bitvou pod Santonem na Slavkovském bojišti.
V roce 1995 se postupně začala rozvíjet spolupráce s dosavadními rivali, 8. plukem lehké pěchoty. Společnou řeč našli členové klubu i se SHŠ Buhurt, která představovala jednotku francouzského dělostřelectva a se svými „nepřáteli“ v rakouských uniformách.
24.2. byl 27. pluk přečíslován na 18. řadový pěší pluk. Důvodem změny bylo, že 27. nikdy nebojoval na území dnešní ČR, kdežto 18. byl v roce 1805 u Slavkova a v roce 1809 u Znojma. Potvrzením dobrých vztahů byly společné manévry v Dolní Bečvě, organizačně připravené C.k.pěším plukem č.20 z Nového Jičína.
A také společná účast na akci v Milaně, kde se poprvé české jednotky představily členům Evropské napoleonské společnosti (ENS).
Prakticky na všech akcích v roce 1996 bylo možno vidět 8. a 18. pluk spolu.
V závěru roku vstoupili do klubu členové SHŠ Buhurt, kteří měli svoji klubovnu v Křenovicích. Tak klub konečně získal stabilní prostor pro scházení se v místní restauraci i možnost cvičení v zimním období v přilehlém sále. Bez problémů bylo i ubytování při akcích na Slavkovském bojišti. Bohužel v tomto roce skončila tradice Napoleonských dnů, pořádaných od roku 1992 pravidelně při výročí narozenin císaře Napoleona I.ve Slavkově.
Po dvou letech, kdy klub řídil jednatel, byl v lednu na výroční schůzi zvolen nový předseda a pokladník klubu. Po zimní přestávce, věnované úpravě uniforem a pořadovému nácviku se členové klubu vydali do slunné Itálie. Po zastávce v Benátkách a několika hodinách bloudění skončili v Tolentinu.
Znovu se sešli až v Polsku. Poprvé se zde v téměř kompletní uniformě představil plukovní chirurg.
Na Chlumci klub reprezentovali jen dělostřelci 5. pluku a chirurg, kteří se přepravovali vlastními prostředky. Ostatní pro poruchu autobusu nedorazili.
Součástí městských slavností v Novém Jičíně nebyly jen šarvátky ve městě, ale i výstup na Štramberskou Trúbu, kde bylo dost práce i pro chirurga.
Na závěr roku čekalo všechny příznivce akce ve Slavkově a pod Santonem nemilé překvapení. Díky snaze některých pořadatelů vše zkomercionalizovat a díky tahanicím o peníze, se akce poprvé od roku 1990 nekonala. Vojáci to vyřešili po svém. Uspořádali si vlastní akce za své, tam, kde našli pochopení u představitelů obcí. A tak se největší bitva tohoto roku uskutečnila na náměstí v Křenovicích.
Další překvapení všechny čekalo na Mohyle míru. Zástupci nastoupených jednotek mohli položit věnce jen k zamčeným dveřím památniku. Po poradě velitelů a schválení společného prohlášení se účastníci rozešli.
Zimu přežil klub opět v teple pod střechou SHŠ Buhurt. Na výroční schůzi bylo zvoleno nové vedení klubu a schválen nový velitel 18. pluku. Další schůze byly využity k teoretické i praktické přípravě na plánované akce.
První akcí v uniformách byla prezentace jednotek ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Akci připravil C.k.pěší pluk č. 20. Jednotky ve skanzenu tábořily, cvičily i bojovaly. V nádherném prostředí se všichni přenesli o dvěstě let zpátky, asi i šokovaní návštěvníci.
A pak přišla první akce ENS, na kterou byl klub spolu s dalšími českými jednotkami pozván. Obsazení Malty Francouzi 1798. Akce byla mimořádnou odměnou všem, kteří svému koníčku věnovali spoustu času a odříkání.
Potom se zase vrátily dny všední a malé akce. V Domašově 26.-28.6. představovali členové klubu Prušáky, kteří v roce 1742 vtrhli na Moravu, 14.-16.8. si připomněli Císařovy narozeniny procházkou po Slavkovském bojišti. Do bitvy u Clumce 28.-30.8. se tentokrát pro změnu nedostavil velitel granátníků, kterému se po cestě rozpadlo auto. 25.-27.9. se klub účastnil akce v Lednici, kterou připravil 8. pluk.
V říjnu se klub účastnil další velké akce v zahraničí pořádané u příležitosti 185. výročí bitvy u Lipska. Po Waterloo to byla největší akce, co do počtu uniformovaných účastníků.
Výročí bitvy u Slavkova proběhlo po roční odmlce zase podle zvyklostí. Jen s jedinou odlišností, 8. a 18. pluk pochodovaly i bojovaly každý sám Kluby se na tolik rozrostly, že už se každá jednotka mohla bez problémů prezentovat samostatně.