Informace o životě v klubu 2005
29.1. byla v Brně VČS klubu.
15.-17.4. secvičná CENS v Bystřici pod Hostýnem. Celou sobotu jsme cvičili a cvičili. Večer jsme na náměstí ukázali v bitvě co jsme se naučili. Po slavnostním nástupu jsme se rozešli k přátelskému posezení.
21.-15.4. Caldiero v Itálii. V pátek jsme se zastavili v Padově a Vicenze. Po příjezdu do tábora jsme postavili stany a čekali na večeři. V noci byla zima jak v prosinci, ohně byly zakázány, protože jsme tábořili v parku soukromého zámku. Proto se někteří vojáci bavili až do východu slunce.
V sobotu po snídani začal výcvik až do oběda. Ve 14:00 začíná bitva,která trvá až do 18:30. Skládala se z dlouhých pochodů, útoků, ústupů a protiútoků. Pokračovala dvěma srážkami ve městě na náměstí. Zde zdravotní služba předvedla amputaci ruky, která nadchla přihlížející dav. Po vytlačení z města vrchlí bitva na louce vítězstvím Francouzů. Večer je připravena zábava s hudbou a tancem. Noc je teplejší než ta předchzející.
V neděli po snídani odcházíme na louku, kde skončila včerejší bitva. Se začátkem nové bitvy začalo pršet. Déšť ustal až s koncem bitvy. Při pochodu okolo diváků, někteří volají: „Vivat dotore!“. Přehlídkou ve městě končíme. Po obědě odjíždíme domů.
27.-29.5. dětský dem v Kroměříži. V pátek jsme si prohlédli Podzámeckou zahradu v příjemném počasí.
V sobotu jsme strávili šest hodin na ploše letiště při 32°C bez jediného stínu. Dětem i jejich rodičům jsme zřejmě udělali radost, podle jejich zájmu. Předváděli jsme jim nejen ukázky z našeho výcviku, ale pomáhali jsme i při organizování her. Nám největší radost ten den udělala prohlídka zámku a biskupských sklepů. Po večeři, už za chládku jsme se prošli Květnou zahradou.
16.-20.6. Plancenoit, 190. výročí bitvy u Waterloo.
V pátek jsme dorazili na bojiště, zastavili jsme se u Lva a ve Waterloo jsme navštívili Wellingtonovo muzeum. V 17:00 jsme přijeli do Caillou. Od autobusu jsme asi 500 metrů tahali veškerý materiál do míst, kde jsme vybudovali tábor. Zde na nás čekala cisterna s vodou střežená četníky a dvě WC buňky. Po poradě velitelů, na které jsme se dověděli, že nikdo nic neví, jsme se bavili v táboře, dokud nás déšť nezahnal do stanů.
V sobotu po snídani odchází odhodlaní vojáci na cvičnou louku, ze které po chvíli vyráží do Plancenoit a potom prašnou cestou dále na La Haye. Teplota rychle stoupá. Po více jak hodině narážíme na Prusy, kteří bez ohledu na naši palbu, znechuceně procházejí našimi líniemi. Potom předvádíme pro kameru útoky na nikoho. Nastala slíbená hodina odpočinku. Tu využil náš generál k navezení stolků, židliček, jídla a pití pro svůj štáb a fraucimor. Zatím co hodovali, naši pěšáci nacvičovali pochodové obraty velkého útvaru ve vysoké trávě. Když začali padat první alergici, dělostřelectvo a zdravotní služba se dává na ústup.V táboře je čekal výborný guláš, podle původních plánů připravovaný na oběd. Zdecimovaná pěchota k němu doráží po 18. hodině.
V neděli po snídani jsme opět vyrazili podstatně delší cestou do Plancenoit. První bitva se odehrála na place u kostela. Pořadě přískoků a odskoků nás Angličané vyhnali z obce. Přesunujeme se na oplocenou louku, kde nás čekají další Angličané. Náš secvičený veleútvar stihl provést půlobrat a potom už nás Angličané jen hnali. Ještě než nás dohonili, amputovali jsme jednoho Mladého gardistu a potom už jsme také jen utíkali. Postupně jsme ustoupili až do tábora. Naši stateční vojáci absolvovali ještě jednu daleko horší porážku. Po 14. hodině dorazili poslední k obědu. Po zbalení a odtahání všech věcí k autobusu jsme špinaví a zpocení vyrazili domů.
22.-24.7. budování základu pod Pamětní kámen v Kobylnicích.
12.-14.8. Letní Slavkov, opět dvě akce jako loni.
2.-4.9. Putim, přes mimořádnou účast členů klubu se akce moc nevydařila díky počasí. V pátek v noci přišla strašná bouřka, jakou domorodci nepamatovali. Táborem protékalo 15 cm vody a do vrby asi 15 metrů od stanů uhodil blesk.
V sobotu ráno pózujeme pro televizi a tisk v táboře. Začíná pršet. Pochodujeme na náves, ale díky dešti končíme v sále Kulturního domu. Později se přemisťujeme do restaurace na oběd. Pršet nepřestává, tak jsme zůstali i na večeři. Přišli muzikanti ze sálu, kde už neměli komu hrát. Tak jsem oslavil své nedávné šedesáté narozeniny i zpěvem a tancem.
4.-6.11. odhalení Pamětního kamene v Kobylnicích.
Klub spolu s obcí Kobylnice vybudoval k 200. výročí bitvy u Slavkova památník, který připomíná, že v obci Kobylnice nocoval před touto bitvou francouzský 18. pluk řadové pěchoty. Jeho historickými následníky jsou členové klubu, příslušníci jednotek granátníků a voltižérů 18. pluku.
K slavnostnímu odhalení Pamětního kamene pozval klub své přátele i „nepřátele“ v uniformách. Obec pozvala řadu oficiálních hostí. Odhalení předcházela bitevní ukázka a pochod obcí. Po nezbytných proslovech byl Pamětní kámen odhalen. Byla vzdána pocta všem padlým ve všech zbytečných válkách a čestnými salvami byl akt ukončen.
Velitelé jednotek a další hosté byli přijati starostkou obce. Pro vojáky byl připraven oběd. Členové klubu se svými hosty, při přátelském posezení u dalšího občerstvení prožili příjemný dlouhý večer.
2.-4.12. 200. výročí bitvy u Slavkova.
Monstrózní akce plná zmatků. Ubytování jsme měli zajištěno v bývalých kasárnách ve Slatině. V pátek večer probíhala řada akcí na různých místech jako každý rok. Zdravotní služba se účastnila odhalení Pomníku francouzských lékařů ve Šlapanicích. Večer se v kasárnách z členů klubu schází jen zdravotní služba, dělostřelci jsou místní, tak spí doma. 18. pluk byl v Jiříkovicích.
V sobotu ráno nastupuje 3000 lidí na snídani. Ve frontě u jediného výdejního okénka. My využíváme raději vlastních zdrojů. Velitelé se snaží organizovat nástup na tak zvaném buzeráku, moc se to nedaří. Odjezd na bojiště byl ale perfektní. Nástup do autobusů připomínal nástup výsadkových jednotek do letadel v „Den D“. Po příjezdu na bitevní pole začíná secvičování bojových jednotek. Je vlezlá zima. Nástup na oběd byl podobný jako při snídani, jen výdejních míst bylo víc. Vše probíhalo velice pomalu. Nervózní, řvoucí štáb vyhnal řadu vojáků do bitvy bez jídla. Bitva z povzdálí byla pěkná, zvláště pro zdravotní službu, o kterou velení nemělo zájem a tak se účastnila jako diváci. Výdej večeře proběhl už v klidu. Přestože nás nikdo neinformoval, odkud odjíždí autobusy, všichni je našli. Po krátkém odpočinku v kasárnách, odjeli vojáci do Brna na přehlídku. Slibované občerstvení je však příliš neuspokojilo. My jsme odjeli na večeři do Šlapanic, kde jsme si v teple, v televizi prohlédli, co se to vlastně pod Santonem dělo. Všechny emoce postupně přešly, celkový dojem byl dobrý a nakonec zavládla spokojenost. Já jsem poprvé poté, co jsem se povýšil na chirurga 1. stupně, nastoupil v nové uniformě.
