Informace o životě v klubu 2006
28.1. VČS klubu v Brně.
11.2. Jarní pochod.
7.-9.4. secvičná CENS v Bystřici pod Hostýnem. Po dopoledním výcviku jsme odpoledne předvedli na louce za hřbitovem bitvu i s amputací raněného. Účastnil se i fotograf, ale fotky nedodal.
23.-24.6. výstava „Když řinčí zbraně“ v Kroměříži. Součástí byla i výstava fotografií Josefa Frainšice, která prezentovala klub od jeho vzniku od roku 1993. Účastnili jsme se vernisáže výstavy. Fungovali jsme i jako průvodci výstavou. Zájemcům jsme předváděli ukázky výcviku a amputací.
7.-9.7. Pultusk v Polsku. Zdravotní služba se akce neúčastnila, z různých důvodů, například dopravních. Podle výpovědí účastníků jsme neměli čeho litovat. Byla to zkouška fyzické i psychické odolnosti. Dlouhé pochody v úmorném vedru a prachu a pod velením generála Sokolova.
8.8. mě odváží se žlučníkovým záchvatem do nemocnice v Písku. Díky komplikacím jsem hospitalizován do 16.8. A potom čekám na operaci.
12.-13.8. Letní Slavkov se pod hlavičkou CENS konal v Tvarožné, kde se účastnila část 18. pluku. Zbytek klubu vyrazil na pochod po bojišti připravený 5. dělostřeleckým.
1.-3.9. Putim, akci jsem začal připravovat hned, jak jsem vylezl z nemocnice. Účast slíbilo víc lidí než loni, ale s blížícím se termínem, se postupně téměř všichni omluvili. Nakonec se nás osm, ale i tak jsme pobavili diváky i sebe.
13.-15.10. Jena v Německu. Akce velice vydařená, všem se líbila. I zástupcům zdravotní služby, kteří zde působili jako ostraha děla. Já se bohužel připravoval na nástup do špitálu.
18.10. nastupuji do nemocnice. Po operaci přichází opět komplikace. Podmínečně jsem byl propuštěn 26.10., definitivně až 30.10.
11.11. Podzimní pochod.
1.-3.12. Slavkov. Poprvé po deseti letech jsem zde v civilu, což byl šok pro všechny moje známé. Celý klub, mimo dělostřelců, je ubytován v Jiříkovicích. V sobotu ráno odjíždíme do Kobylnic k našemu Pamětnímu kameni, abychom vzdali poctu všem padlým vojákům. Po návratu do Jiříkovic začal přesun do Tvarožné, kde jsem po dlouhé době viděl bitvu z druhé strany zátarasů. Večer jsme se sešli v Zámecké vinárně ve Slavkově.
V neděli se naši stateční vojáci vydali pěšky na Mohylu míru. Tentokrát jsem se zase po delší době účastnil pietního aktu i já, protože jsem měl zajištěn odvoz až domů.
Po těchto fotkách jsem zahodil fotoaparát, se kterým jsem prošel všechna tažení a definitivně jsem přestal fotografovat.
