Informace o životě v klubu 2007
17.1.-7.2. trávím poprvé v životě v lázních, za odměnu jsem si vybral Luhačovice. Hned druhý den řádil Kyryl, ale sem doletěl oslabený. Měl jsem dost času připravit VČS.
17.2. VČS v Brně. Ukradli mně kord, jinak proběhlo vše podle zvyklostí. Členství v klubu ukončili voltižéři 18. pluku.
16.-18.3. secvičná CENS v Kuželově. Pro mě první zkouška od operace, pěti kilometrový pochod s plnou polní. V pátek bylo nádherně, v sobotu studený vítr a přechod ke sněhovým přeháňkám. Vojáci cvičili a cvičili a jedli a jedli. Dvě prasátka, sponzorský dar od pana plukovníka, byla nad naše síly.
11.-12.5. asi poslední společná cesta klubu po stopách Alixe na Helfenburk. Účastnili se zástupci všech jednotek klubu. Já jsem poprvé až na hrad nedošel.Večer jsme poseděli až do časných raních hodin.
13.5. Putimský hřbitov. Pietní uložení do nového místa posledního odpočinku. Shodou okolností se nachází vedle kostnice, kde jsou uloženy ostatky francouzských vojáků padlých a zemřelých při obléhání Písku za války o dědictví rakouské v letech 1741-1742.
18.-20.5. Ostrava, akce na Moravskoslezském hradě sloužila jako doplněk „poutě“ pro pobavení domorodců. Pomohla zviditelnit naše „nepřátele“ v rakouských uniformách, jejichž klub má sídlo v Ostravě. Pro všechny to byla odpočinková akce, při které se mohl každý dle libosti vyřádit.
6.-8.7. Mikulov, náhradu za Znojmo bereme jako příležitost k dalšímu secvičení francouzských vojsk. Tentokrát pro zpestření byl útok proti Rakušanům veden až z Rakouska. Vše skončilo bitvou na náměstí, kde jsem stihl udělat dvě amputace.
14.7. Po stopách Slavkovského pokladu, akce připravená 5. dělostřeleckým.
11.8. Letní Slavkov připravený CENS, vyvrcholí bitvou v zámeckém parku. Já jsem jako divák v civilu. Přijel jsem, abych poprvé oficiálně prodiskutoval podmínky odchodu granátníků 18. pluku z klubu.
31.8.-2.9. Putim, tradiční akce v tradičním obsazení. Proběhla ke spokojenosti všech. V neděli jsme si udělali výlet do Sudoměře k Žižkově mohyle a do Kestřan na prohlídku tvrzí.
30.11.-2.12. Slavkov. Ubytováni jsme ve škole. V sobotu ráno nastupujeme na náměstí, císař zdraví Pepu, je viditelně nadšen, že potkal chlapa menšího, než je sám. Odjíždíme do Kobylnic, kde se u Pamětního kamene setkáváme při pietním aktu s domorodci včele s paní starostkou. Po příjezdu do Tvarožné prší, na bojišti je 10 cm bahna. Ve 14:00 zahajuje celou akci zdravotní služba komentovanou amputací. Po ní se představují další jednotky. Po bitvě odjíždíme do Slavkova, kde se večer scházíme, zřejmě naposledy jako klub na večeři v Zámecké vinárně.
