Informace o životě v klubu 2015
20.- 22.3. - Stupava - Husársky pochod, akci připravili C.k. husársky pluk č.12 „Palatín uhorský“ a francouzští Gardoví námořníci. Cílem bylo upozornit místní obyvatele na události, které se v jejich okolí odehrály v letech 1805 a 1809.
V pátek mě vyzvedl David v Praze, kde jsme ještě přibrali Pavla. V Šitbořicích jsme přeložili věci a odpoledne zajeli do Borkovan pro víno. U Zbyni v Bošovicích jsme naložili další věci, Jaru a Jindru a vyrazili směr Slovensko. Po drobném bloudění přes Hodonín jsme po 20:00 dorazili do Stupavy. Tam nás už netrpělivě očekávali uhorský husáry Peter a Andrej a kůň s rakouským husarem. Po ubytování ve škole jsme šli zahnat žízeň českým pivem. Po návratu jsme povečeřeli fazole s klobásou, které jsme zapíjeli dobrým vínem. A vzpomínali jsme až do 3:00.
V sobotu byl v 7:00 budíček a po snídani vánočky s kakaem jsme odjeli pod zříceninu hradu Devín. Po nástupu jsme odpochodovali k soutoku Moravy s Dunajem. Tady nám Peter připomenul události roků 1805 a 1809. Vojákům, kteří zde zahynuli, jsme vzdali poctu věncem vhozeným do vln Dunaje a čestnou salvou. Potom jsme pochodovali nivou řeky Moravy přes Devínskou Novou Ves. Po odpočinku u kostela jsme pokračovali na louku, kde jsme si udělali zastávku na občerstvení, na ohni opečené výborné klobásy. V dálce jsme viděli zříceninu hradu Pajštún, plánovaný cíl naší cesty. Poté jsme vyrazili na Bystrické pole, kde jsme osadili pamětní kříž, aby připomínal události roku 1805. Po krátké vzpomínce a čestné salvě jsme pokračovali do Záhorské Bystrice. Tam jsme v restauraci „bez obsluhy“ měli zajištěný oběd, silnou polévku a dva řízky s bramborami. Po pozdním obědě jsme se vydali na Marianku, známé poutní místo. Tady jsme navštívili kostel, část křížové cesty a tak zvanou Lúrdskou jeskyni. A hlavně jsme zde vzbudili pozornost návštevníků, což nás také zdrželo. Pro časovou tíseň jsme se rozhodli, že návštěvu Pajštúnu si necháme na příště. Zkratkou jsme se vydali do Stupavy, kam jsme celkem zdrávi po více jak 20 kilometrech k večeru dorazili. Tam se k nám přidali dva granátníci a jeden dělostřelec z bratislavských jednotek. S mírným zpožděním jsme se vypravili na radnici, kde nás přijal primátor města Stupavy. Po občerstvení a krátké besedě jsme se přesunuli na náměstí, kde jsme se před kostelem setkali s místními obyvateli, které jsme seznámili s účelem naší akce. Po besedě jsme se zastavili na pivě od primátora a přesunuli se k odpočinku do školy. Povečeřeli jsme gulášovou polévku a do 2:00 vzpomínali u dobrého vína z Moravy.
V neděli po budíčku v 8:00 jsme další program zredukovali na balení a úklid. Po 10:30 jsme už byli na cestě domů. Čekalo nás drobné bloudění přes dálnici ještě na Slovensku, ale potom už to proběhlo bez problémů. Po vyložení materiálu u Zbyni a přeložení u Pavla jsme navštívili Borisa v Hamiltonech, Jindru vysadili v Brně a já jsem byl po 18:00 v metru na Hradčanské.
10. - 12.4. - Veveří, akce organizovaná Ivanem. V pátek jsem přijel do Hustopečí a vydal se k rozhledně nafotit si rozkvetlý mandloňový sad. V sobotu jsem odjel na hrad Veveří, kde byl připraven program pro pobavení vojáků i diváků. Dopoledne po nástupu a poradě velitelů se odehrála krátká bitva o hrad. Odpoledne tradičně proběhlo dobývání hradu. Já jsem měl tři úkoly, pozdravit se s kamarády, jako „špion“ nafotit účastníky a poprvé se osobně setkat se zájemcem o Zdravotní službu Alešem. Aleš přistoupil na moje podmínky, podepsal přihlášku do klubu a převzal si součásti výstroje nosiče raněných. Na oplátku mně nabídl služby, které budou pro činnost zdravotní služby určitě přínosem. Obešel jsem všechny známé, bylo jich méně než loni, nafotil vše potřebné a podobně jako loni jsem nečekal na odpolední bitvu. Po procházce okolo přehrady jsem odjel do Hustopečí. V Brně jsem se zastavil na obědě a v 17:30 jsem byl už u Pepina. V neděli jsem v 7:45 odjel přes Brno domů a ve 14:45 jsem už obědval v Penzionu Putim.
17. - 19.4. - Valtice, secvičná CENS. Já jsem tuto akci spojil s dalšími úkoly. Do Hustopečí jsem přijel už ve čtvrtek. V pátek jsem po delší době navštívil svoji sestru v Rakvicích a v sobotu jsme byli u našeho kamaráda Emila v Kloboukách. V neděli ráno jsem odjel do Valtic, kde jsem měl v plánu vyřídit si některé osobní záležitosti, popovídat si s kamarády a pro zájemce nafotit pár obrázků z akce. Sobotní výcvik byl zřejmě dost náročný, protože řada vojáků si stěžovala na celkovou únavu, bolest nohou i dalších součástí svého těla. Není divu, po dlouhém zimním spánku. Přesto se ale s plnou vervou pustili v neděli dopoledne do pokračování výcviku. Po něm následovala asi tři čtvrtě hodiny trvající bitva všech přítomných jednotek. Akci zakončila přehlídka na zámeckém nádvoří. To jsem už odcházel do restaurace u vlakové zastávky na oběd. Tam jsem se na rozdíl od podniků ve městě najedl za polovinu peněz. Ve 13:46 jsem už seděl v prvním vlaku mířícím k Putimi. Po cestě jsem vystřídal dalších pět vlaků a jeden výlukový autobus. Přesto jsem byl v Putimi včas, ale pořádně utahaný. A tak jsem ve 22:00 už spal.
1. - 3.5. - Porcia, tradiční akce připravovaná Fabiem, na které jsem byl poprvé. Cestu do Brna mně „zpříjemnila“ výluka mezi Českými Budějovicemi a Batelovem. Autobus k Radkovi přijel včas a nakládání proběhlo rychle. Po zastávce na Dornychu jsme byli už ve 24:00 v Hrušovanech, kde bylo jasno a celkem teplo. Cesta probíhala v klidu. Ráno u Klagenfurtu se zatáhlo a u Villachu už mrholilo. V 7:00 nás slunná Itálie přivítala deštěm. Přesun s vozíkem byl pomalejší, než se předpokládalo. Do Palmanovy, pevnostního města z doby nadvlády Benátek, jsme dorazili v pátek se zpožděním v 9:00, proto jsme museli zastávku zkrátit do 10:30. Stihli jsme navštívit náměstí a místní vojenské muzeum. Naši mlsouni stihli i pravou italskou kávu a zmrzlinu.
Ve 12:00 už nás u brány do parku v Porcii přivítal „Radek Suchomel“. Naštěstí přestalo mrholit a tak jsme vyložení materiálu a postavení tábora zvládli za sucha. Při převlékání do uniforem už začalo drobně pršet a vydrželo to až do nástupu v 15:00. Odpochodovali jsme do města na náměstí, kde se po krátkém čekání rozpoutala bitva. Skončila v 16:10. Po prohlídce výstavky a občerstvení vínem jsme se vrátili do tábora. V 18:00 už lilo, ale nám to pod přístřešky moc nevadilo. Jen Borisovi propršel stan.
V sobotu byl budíček v 8:00. Přivítalo nás zamračené, chladné počasí s občasným mrholením. Po nástupu v 10:00 se vojáci postupně přesunuli na louku, kde probíhal výcvik. Já s Borisem a Honzou jsme zaujali výhodné postavení v prostoru největšího soustředění lidí. Tam jsme si vytvořili předváděcí pracoviště. Od 11:15 Boris přednášel v italštině, zájem domorodců byl dosti velký. Po obědě byla příprava na bitvu. Po nástupu ve 14:00 jsme se přesunuli na louku, kde v 15:30 bitva začala výstřely z děla a útoky rakouského jezdectva na francouzská karé. Francouzi postupně přešli do protiútoku. Ustupující Rakušané se zabarikádovali za branou. Tu nechal generál Roda rozstřílet dělem. Rakušané byli vytlačeni na konec parku. Na závěr, po bitvě v 17:00, jsme s Borisem a Honzou předvedli amputaci ruky. Bylo stále zataženo, ale přestalo mrholit a oteplilo se. V 17:15 se zástupci našich jednotek přemístili do prostoru, kde byly připraveny ukázky šermu. Nás úspěšně reprezentoval Michael, přežil. V 18:30 nás čekalo překvapení. Slavnostní nástup, na kterém generál Roda předával medaile „Čest a věrnost“. Jednu jsem obdržel i já. Generál si na mě vzpomněl po čtrnácti letech, kdy jsem tuto medaili přebíral v Invalidovně za Aleše „In memoriam“ a kde jsem ji měl převzít také. Tak jsem to náležitě oslavil.
V neděli po budíčku v 8:00 nás zase čekalo zamračené nebe a mrholení, které vydrželo skoro celé dopoledne. Na louce proběhla ještě jedna bitva pro diváky. Honza tam byl fotit a já s Borisem jsme hlídali tábor. Před obědem se oblačnost protrhala a začal foukat vítr, který vysoušel naše provlhlé věci a stany. Po obědě jsme se začali převlékat, balit věci a nakonec stany. Ve 14:00 jsme začali nakládat a ve 14:30 se vydali na cestu domů. V 16:55 jsme už byli v Rakousku, kde začalo zase mrholit a drobně pršet. Na dvou úsecích, kde probíhaly práce, jsme nasbírali nejméně 60 minut zpoždění. Ve 23:20 jsme překročili Dunaj ve Vídni a v 0:20 naše hranice v Mikulově. Po zastávce v Hrušovanech a na Dornychu jsme byli v 1:50 u Radka. První vlak mně odjížděl v 5:20. Výlukové autobusy jely včas. V 10:43 jsem byl v Putimi, kde krásně svítilo slunce a bylo 25°C. Po vybalení a rozvěšení vlhkých věcí po dvorečku jsem se šel dospat.
22. - 24.5. - Bratislava, akce s dlouholetou tradicí. Příslušníci zdravotní jednotky se postupně odhlašovali, až jsem zůstal sám. Podobně na tom byly i ostatní jednotky, a tak se nás po loňské rekordní účasti asi 350 vojáků sešlo málo přes 100. Já jsem využil služeb Starbina, se kterým jsem se setkal ve Šlapanicích. Zase jsem se svezl výlukovým autobusem z Českých Budějovic do Jindřichova Hradce. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se měla vyplnit norská předpověď počasí. Ale už ve 13:00 u Malacek začalo mrholit. A mrholení pozvolna přecházelo v déšť. Se Starbinem jsme byli ve 13:00 zase první Francouzi v táboře. Do večera se sjelo 6 děl a tak ve 20:00 mohlo začít ostřelování Bratislavy. Celou dobu drobně pršelo.
V sobotu v 5:00 přešel déšť v liják, který se pak po celé dopoledne střídal s mírnějším deštěm. Program se průběžně upravoval podle počasí. V 10:00 jsme odpochodovali do města nechat se pozdravit primátorem. Ten si zřejmě zajistil dobré počasí, protože od 10:30 do 11:30 ani nekáplo. Po čestné salvě jsme se rozešli občerstvit. Ve 12:45 jsme se sešli v táboře u oběda. Po cestě se na mostě SNP odehrála drobná přestřelka. Odpoledne jsme trávili pod přístřešky a ve stanech a čekali, jestli přestane pršet. Nepřestalo. Déšť odradil i diváky, protože nevěřili, že do bitvy nastoupíme. Když jsme před 17:00 nastoupili na bojiště, bylo jich asi 100. Scénář bitvy byl přizpůsoben podmínkám. Jezdectvo bylo pro podmáčený terén úplně vyloučeno. Protože bylo málo pěšáků, byla bitva postavena především na akcích dělostřelectva, na obou stranách bylo celkem 14 děl. Střelba byla impozantní. Bojiště bylo chvílemi celé zahaleno dýmem. Ani tato střelba „nepřerušila“ drobný déšť, který ale nezpůsobil ani puškám žádné problémy. V 18:30 bitevní ukázka skončila a vojáci se vrátili do tábora. S nimi přišli i diváci. Toho jsem já využil k předvedení amputace nohy jedné statečné Bratislavance. Pomocníka mně dělal Renda a asistovala malá neteř amputované. Mělo to velký úspěch, zvlášť po tom, co jsem se řízl pilkou. Odpoledne zakončila tradiční večeře, to je vepřové koleno. Za stálého deště se ve 21:30 přesunulo celé dělostřelectvo na nábřeží Dunaje. Půlhodinové bombardování Bratislavy 14ti děly ve 22:00 oficiálně akci ukončilo. Pod přístřešky, ve stanech, a když déšť polevil i na otevřeném prostranství jsme se bavili dlouho do noci.
Po půlnoci déšť ustal úplně. V neděli ráno na nás čekala zamračená obloha, ale bez deště. Stany přece jen částečně proschly, tak bylo balení veselejší. Horší to bylo s promočenými uniformami a ostatními věcmi. Po 7:00 jsme se Starbinem vyrazili na cestu do Brna. A tak jsem už v 17:30 večeřel v putimském Penzionu.
6.6. - Bystřice pod Hostýnem, slavnostní otevření klubovny a muzea 8. pluku v bývalé zámecké kapli, kterou svépomocí zrekonstruovali členové klubu za přispění města. Po přespání v Praze jsem v sobotu v 6:42 odjel do Bystřice. Ve 12:00 jsem dorazil na zámek, kde probíhaly poslední přípravy. Ve 13:00 za přítomnosti starosty a místostarostů města a dalších hostů začala proslovy oficiální část. Ta byla zakončena předáním nového praporu 18. pluku. Když začala prohlídka a volná debata, vystavil jsem v lazaretu svoje nástroje, o které byl opět značný zájem. Potom jsme se přesunuli do zámeckého sálu, kde bylo připraveno pohoštění. Účastníci se postupně začali rozcházet za svými povinnostmi, až zůstala jen parta na úklid. Já jsem nakonec odjel s Františkem na oslavu padesátin jeho zetě. V neděli byl budíček ve 4:45. V Hulíně jsem stihl Zlínský expres a ve 13:00 jsem obědval v putimském Penzionu.
9.6. zemřel náš kamarád Jirka Dvořák, voják Gardy, 27. pluku a 18. pluku řadové pěchoty. Byl zakládající člen a od roku 2000 čestný člen KPFR a PC.
19.-21.6. - Waterloo, 200. výročí bitvy. Akce, jejíž přípravu provázely obavy, jak belgičtí pořadatelé všechno zvládnou. Některá jejich opatření hraničila se šikanou. Registrace jednotlivých účastníků byla šaškárna. Konečně přišel den D.
Středa 17.6. Po večeři v Praze jsem se ve 22:00 setkal s Ivanou a jeli jsme na Opatov, kde se postupně sjížděli další účastníci, kteří se dozvěděli, že autobus má zpoždění. Když páni řidiči po naložení zjistili, že přívěsný vozík je přetížený, musel se veškerý náklad přeložit. Do Prahy autobus přijel ve 23:45. Tady už nakládka proběhla bez zásadních problémů.
Čtvrtek 18.6. Výroční den bitvy, v 0:25 odjíždíme z Prahy. Německo nás přivítalo zataženou oblohou a mrholením, které přešlo v déšť. Před Frankfurtem už lilo. Naštěstí v 10:00 u Kolína pršet přestalo. V Belgii už jen mrholilo. Ve 13:15 zastavujeme ve Waterloo, aby si ti, kteří netáhli zásoby z domova, mohli nakoupit. Ve 14:15 přijíždíme k registraci, která proběhla celkem rychle, místo avizovaných elektronických náramků jsme dostali obyčejné diskotékové. Setkali jsme se zde s osádkou gardového autobusu. Jejich tábor je vzdálen od našeho asi 2 km. Po registraci přišel první belgický problém, autobus se musel otáčet a couvat v křižovatce, přestože šlo projet, ale nešlo. V 15:00 začala vykládka na silnici, naštěstí jsme zastavili přímo u vchodu do tábora, i když se to pořadatelům nelíbilo. Dělostřelci montují děla a táhnou je do své části tábora. My odnášíme všechno do tábora a rychle stavíme stany, aby nám věci případně nezmokly. V 16:00 už je naše část tábora díky improvizaci postavena. Postupně přijížděli auty další. Přítomní se věnovali jen volné zábavě. Proti očekávání nás čekal dostatečně velký prostor pro tábor, dost slámy, dříví a WC, sice ne příliš vhodně umístěných u vchodu do tábora. Bohužel na celý tábor byl jen jeden kohoutek s pitnou vodou, u kterého byla stále fronta. Pro náročné byly připraveny i sprchy za 2 eura. Po půlnoci tábor utichá a většina unavených po cestě usíná.
Pátek 19.6. V 6:00 budíček a v 7:00 první nástup. V 8:00 začíná výdej střelného prachu. Oproti fámám, že ho budou fasovat vojáci jednotlivě proti podpisu, ho fasují velitelé jednotek. Stejně to ale trvá strašně dlouho. 9:00 - 11:00 probíhá první výcvik, formování pelotonů a pohyby těchto formací na bojišti. Bohužel prostor pro secvičení jednotek byl příliš malý, takže manévrování ve větších celcích nebylo možné. Na 12:00 připravily ženy a necvičící vařený oběd. Já jsem byl hostem u 18. pluku. Ve 14:00 nástup na pokus o nácvik velkých celků. V 17:00 je rozchod pro dostrojení a doplnění zásob a v 17:45 nástup v plných polních. V 18:00 začíná přesun na asi 2 km vzdálené bojiště. Přes zmatky, které působili pořadatelé, se podařilo na místo dorazit včas, to je do 20:00. Bohužel včas nedorazil náš nepřítel. Zatímco naše jednotky už byly zformovány k útoku, Angličané oproti historii teprve nastupovali do svých pozic. Okolo nás projel císař, kterého jsme si všimli až na poslední chvíli. Další průběh bitvy nemohu popsat, protože naše zdravotní služba byla v režii Borise, který nás představil všem svým francouzským a belgickým známým. Potom jsme se jen zdržovali v uctivé vzdálenosti od Napoleonova štábu a z dálky se dívali na pohyb jednotek po bojišti. To mělo údajně rozměr 4 x 3 km, ale hlavní boj probíhal na ploše asi 2 x 1 km ve vzdálenosti 500 - 1000 m od tribun. Podívaná to sice byla velkolepá, ale ani my, přestože jsme byli od bojujících jednotek asi 500 m jsme nedokázali najít naše vojáky. Bitva skončila ve 22:30. Od 23:00 začal přerušovaný odchod z bojiště řízený jízdní a potom pěší policií, která nám bránila v odchodu. Přednost měli platící diváci. Vojáci měli bohužel právo jen držet hubu a čekat, co s nimi pořadatelé udělají. Do 24:00 jsme se všichni dostali do tábora. Na nějakou zábavu jsme moc chuť neměli. Brzy po půlnoci začalo mrholit. V 1:30 už většina tábora spala.
Sobota 20.6. Ve 2:00 přechází liják v mrholení, které v 6:00 končí vydatnou přeháňkou. Budíček v 7:00 je jen dobrovolný. Vojáci necvičí, mají volno a odchází na procházky po historickém bojišti. Já jsem procházku odmítl a tak jsem byl v 9:00 vyslán fasovat střelný prach pro 57. pluk. Stačilo, že jsem předložil papír ze včerejška a podepsal se jménem na něm uvedeném. Ve 12:00 jsem poobědval u Františka a ve 13:30 zalezl do pelíšku dohonit spánkový deficit. Až v 17:30 byl nástup a odchod na bojiště jako včera, jen s menšími zmatky. Díky zřejmě už zmoženým pořadatelům jsme na bojiště propašovali všechny naše ženy a dívky. Ve 20:00 začala bitva. Tentokrát už podle scénáře nás čekali Angličané na svých pozicích. Opět nás přijel povzbudit sám císař s pobočníkem. Vzhledem k tomu, že se Boris tentokrát neúčastnil, se zdravotní služba připojila k bojovým jednotkám, Ivana k 57. pluku a já k 18. pluku. Martin pendloval mezi námi. Útoky se střídaly s ústupy, vytvářela se karé před útoky jízdy. V jedné chvíli se jezdci dostali do neuzavřeného karé, což odnesl četník, kterého kopl kůň. Před zraněním ho zachránil jeho palaš. Já jsem se věnoval hlavně fotografování. 18. pluk jsem doprovázel až do jejich zoufalého útoku proti Skotům, ve kterém nakonec všichni hrdinně padli, včetně před bitvou povýšeného poručíka Michala. Potom už jsem jen utíkal před útočícími anglickými pěšáky a jezdci. Když jsem se dostal z jejich dosahu, už jsem po zkušenostech ze včerejška na nic nečekal a s našimi děvčaty jsem prchal až do tábora. Dešti jsme ale neutekli. Ten nás chytil v půlce cesty. V táboře se převlékám do civilu, konečně si zouvám boty. Čekám na návrat 18. pluku a v 0:30 propocený a promočený jdu spát.
Neděle 21.6. V 7:00 začíná neorganizované bourání tábora. Po nočním dešti máme všechno promočené. V 9:55 přijel autobus. Začíná bordel organizovaný pořadateli. Všechno taháme o 100 m dál. Nakládá se přes silnici. Do toho přijíždí autobusy pro účastníky pietních aktů. Mezi nimi potkávám Piera a Lišáka. Potom se konečně autobus přemisťuje, aby se v 10:25 mohla naložit děla. 10:55 nasedám do autobusu a v 11:05 odjíždíme. Znovu začíná pršet, ale to už nám nevadí. Ve 12:45 jsme v Německu, v 15:45 u Frankfurtu už neprší a je 22°C. Ve 13:30 přejíždíme v Kolíně Rýn. Ve 20:00 zastavujeme v ČR. Ve 22:15 jsme v Praze u metra Opatov, odkud jsme před čtyřmi dny odjížděli. Loučíme se. Největší „bitva“ v naší historii je za námi. A už se těšíme, jak svoji porážku spojencům oplatíme na 210. výročí bitvy u Slavkova. Já jsem ve 22:45 u Petry na Hájích.
Pondělí 22.6. V 11:44 odjíždím z Prahy a v 15:00 jsem už ve svém prochladlém domečku, kde mě čeká praní, sušení a třídění fotek a vzpomínek.
10.-12.7. - Znojmo, akce organizovaná Ivanem a bojkotovaná jeho nesympatyzanty. Odjezd po obědě z Prahy se mírně zdržel Ivaninou drobnou havárií. Po 45 minutovém zdržení mezi Jihlavou a Znojmem jsme byli v 17:30 na místě. Já jsem se ubytoval u Stana, velitele slovenských dělostřelců. S Ivanou jsme se sešli s námořníky. Potom sedím s dělostřelci do 3:00. V sobotu byl v 7:30 budíček a snídaně. V 10:00 po poradě velitelů je nástup a odchod na bojiště u Dobšic. Značně se oteplilo a tak místo výcviku se jen zformovaly jednotky a všichni hledali stín. Ve 12:30 jsme vyfasovali studený oběd. Ve 13:45 je nástup do bitvy, která začala ve 14:00. Námětem byl boj o vesnici, která několikrát vyměnila majitele. Když byli Rakušané a Rusové vytlačeni z bojiště, přijel maršál Maséna a bitva byla na chvíli přerušena. V této chvíli nastupuje zdravotní služba a ošetřuje raněné. V provizorním špitále provádíme s Ivanou, Karlem a pomocníky amputaci nohy rakouskému vojákovi. Mezitím Rakušané znovu útočí a ženou Francouze z hořící vesnice až do Dyje. Tím bitva končí. V 16:00 se vracíme do tábora. V 19:00 začíná v klášteře setkání s císařem a jeho štábem. Po pozdravech a kulturní vložce se vrháme na švédské stoly s jídlem a pitím. Potom jsme u ohně s pivem ze Slavkovského pivovaru seděli do 1:00. V neděli nám Poláci vybubnovali budíček už v 7:00. Po snídani byl v 10:30 nástup a přesun na pozice. Kvůli varhanímu koncertu v kostele byl začátek bitvy přesunut na 11:15. Zahájil ji výstřel ze slovenského děla proti vratům. Ta se rozlétla a zřítila se i část zděného sloupku. Potom projela francouzská jízda a zaútočila na spojenecké pozice. Rakušané a Rusové početně převyšovali Francouze. Ty zachraňovali Poláci. Bitvu dělalo hlavně asi 30 jezdců a děla. V klášteře při kanonádě padala omítka a sypaly se tabulky z oken. S Ivanou jsme ve dvou stihli amputovat jednoho Francouze. V té době už bylo vyhlášeno příměří. Akce skončila slavnostním nástupem a přehlídkou všech jednotek císařem. Úplně na závěr jsem byl dekorován Čestnou legií samotným císařem za asistence maršála Masény. Ve 13:00 odjíždíme bez problémů do Prahy. V 16:00 jsem už u Petry. Domů jedu až v pondělí, tam suším, tentokrát jen propocené oblečky.
31.7.-2.8. - Ubušín, padesátiny Ánry, Ringa, Michala a Zdenála z 57. pluku. Letošní výluky a zpoždění na tratích ČD zvolna vrcholí, proto odjíždím z domova už v 6:12. V 15:49 vystupuji z autobusu na návsi v Ubušíně. Na chalupě je už pět lidí. Až v 17:30 přijíždějí Rakušáci a po nich už i někteří Francouzi. Mně udělal největší radost Zbyňa, protože přivezl pivo. U vína bych asi dlouho nevydržel. Pomalu přibývají další a začínají stavět stanový tábor. Mě Renda ubytoval pod střechou na palandu. Rozbíhá se zábava. Já ve 20:30 fotím „Modrý měsíc“ nad táborem. Veselí pro mě končí ve 3:00, kdy usínám po náročné cestě.V sobotu vstávám v 8:45, kdy už většina mladších snídá. Potom se objevil Ringo s várnicemi guláše a naloženou krkovičkou. Renda s pomocníky věšel do udírny k douzení vepřová žebra a další maso. Ve 12:00 už bylo všechno připraveno k obědu. V 15:00 všichni nastupujeme ve slavnostních uniformách. V 15:20 začíná pochod vesnicí, který byl v 15:40 zakončen slavnostním nástupem na louce u chalupy, předáním darů a gratulováním oslavencům. V 16:00 je rozchod, následuje pár výstřelů z pušek, které si vyzkoušeli domorodci. My pokračujeme v jídle, pití, vzpomínání a družné zábavě. Ve 20:00 dělám poslední fotky. Ve 23:00 odcházím balit a asi ve 24:00 usínám. V neděli v 8:00 vstávám a v 9:30 po rozloučení odjíždím s Ánry do Bystřice na Pernštejnem. V 10:33 mně odjíždí vlak a v 16:43 vystupuji v Putimi.
14.-16.8. - Letní Slavkov - Napoleonské dny, tentokrát na Staré poště. Ivan se svými příznivci byl opět ve Slavkově. V pátek v 15:10 odjíždím s Ivanou z Prahy. Čekala nás téměř prázdná D1 a tak jsme v 18:30 na místě, kde zatím převládají Poláci. Tábor se zvolna rozrůstal. Je 36°C a slunce pálí až do večera. Zachránil nás Zbyňa s bečkou z Ubušína. Renda slaví 55 let. Přes strašný hic jsem se pro tuto slavnostní příležitost oblékl do uniformy. Veselo bylo až do časných ranních hodin. Já jsem si brzy po půlnoci ustlal pod širákem, ale horkem se nedalo ani spát. V sobotu budíček nebyl, vstávalo se dobrovolně, některým dost těžko. Výcvik byl pro velké horko odložen. Část vojáků odjela do Brna dělat stafáž na zahájení výstavy vín, která se sem musela přemístit ze Slavkova. Já jsem vstal v 5:00 a odjel na Rohlenku. Odtud jsem šel pěšky do Kobylnic, abych vzdal poctu našim mrtvým, kteří se konečně dočkali jmenovek na Pamětním kameni. Zpět na Rohlenku jsem se jen stěží dovlekl. Ožil jsem až po dvou pivech a dokázal jsem se vrátit autobusem na Starou poštu. Ve 12:00 byl slavnostní nástup všech přítomných vojáků, sledovaný několika diváky. Jakub přednesl pár informací z minulosti i současnosti. Po čestné salvě Gardy byl rozchod na oběd. Já jsem vyrazil do Lulče na hřbitov, abych „pozdravil“ Jirku Dvořáka. Počet ušlých kilometrů v téměř 40°C jsem tak zaokrouhlil symbolicky na 18. Po návratu jsem se převlékl do civilu, povečeřel a poseděl s kamarády. Po setmění jsem si zase ustlal pod širákem a pozoroval přicházející bouřku. Ta mě nakonec kolem půlnoci zahnala do stanu. V neděli se do teplého, ale přece jen vlahého rána vstávalo radostněji. Vzhledem k tomu, že nepřátel bylo jen pár, se bitevní ukázka změnila v představení uniforem, výcviku, manévrů a střelby. Vše skončilo útokem na děla a potom bodákovým útokem na diváky. Postupně jsme projedli a propili zbytek stravenek a sbalili tábor. Většina vojáků odjela k Mohyle míru, která je v rekonstrukci, aby si připomenuli začátek tažení roku 1805. My s Ivanou jsme si prohlédli minimuzeum, kde jsem postrádal nejen původní dlažbu, ale i dech historie. D1 byla opět až k Praze téměř vylidněná. V 15:10 jsem už vcházel do metra. Bohužel díky vedrům zkolabovala lokomotiva rychlíku a mně v Berouně ujel přípoj. A tak jsem byl v 19:10 zase zpátky v Praze, kde jsem přenocoval do pondělí.
18.-20.9. - Olomouc, akce Slavkovské gardy. I letos jsem tam jel na výlet z Prahy. V Korunní pevnůstce už byli Ivana, Boris s dcerami, Honza a Aleš. Sanita tedy byla téměř kompletní. Od 10:00 po nástupu probíhalo představení jednotek a ukázky výcviku. Po obědě odešli spojenci pochodovat městem. Francouzi se zatím připravovali na přepad při jejich návratu. Bitevní ukázka začala v 15:00. Byla perfektně připravená, diváci byli určitě spokojeni. Po závěrečném defilé se přesunuli do amfiteátru, kde jsme na pódiu provedli amputaci pa-ruky. Já jsem jako zdravotnický komisař jen sledoval výkony a do mikrofónu komentoval provádění. Protože jsem přijel částečně oblečený v uniformě, nemusel jsem jako loni spěchat na vlak a měl jsem čas se se všemi rozloučit. Ve 20:30 jsem už byl v Praze u Žáby, kde jsem vzbudil pozornost štamgastů.
16.-18.10. - Jaroměřice, 2. setkání 18. pluku. Já jsem ve čtvrtek přespal v Praze, abych stihl celou cestu absolvovat veřejnou dopravou. Zase jsem však byl na místě první. Tak jsem pojedl a popil U Trojanů. V 18:30 dorazili Marek, Míťa, Petr L. a Rosťa, se kterými jsme otestovali novou restauraci Hanácká Krčma. Potom přijeli Petr R. s Milanem. U dobrého jídla a pití jsme vydrželi do 1:30. V pátek jsme se po 9:00 postupně budili. Lenka přivezla buchty k snídani. Marek potom odvezl Rosťu do Valtic. My ostatní jsme se v 11:15 nacpali do Lenčina auta a odjeli do Jevíčka a vydali se na pochod. Zastavili jsme se u bývalé sýpky, špitálu, která dostala nový kabát. Ve 12:20 jsme dorazili k Napoleonovu pomníku, kde jsme položili věnečky a vzdali poctu zde pohřbeným. Poté, co jsme snědli a vypili nesené zásoby, jsme pokračovali k pomníku letců. Z Jevíčka jsme se zase svezli do Jaroměřic. Po položení kytičky k pomníku padlých jsme od 16:00 obědvali v Hanácké Krčmě a čekali na Moniku. V 18:45 jsme se vrátili na základnu. Lenka odjela a v 19:45 se vrátili Marek s Rosťou. Tentokrát jsme vydrželi jen do 0:30, když jsme zkonzumovali většinu zásob. V neděli v 9:30, když přijela Lenka, jsme už všichni balili. V 10:00 jsem odjel s Markem, Petrem L. a Rosťou do Brna. Ostatní pomáhali Míťovi zazimovat chalupu. Já jsem v 17:00 seděl s dědky v Penzionu Putim.
6.-8.11. - Štoky - Jihlava, akce připravená 8. plukem. Moje páteční cesta do místa konání byla velmi zajímavá. Vlak v 9:14 z Putimi měl 20 minut zpoždění. Rychlík v Protivíně ujel. První otevřená restaurace byla až na náměstí. Druhý rychlík měl 40 minut zpoždění a v Českých Budějovicích byl bez náhrady zrušen. Jel jsem do Veselí nad Lužnicí na oběd a počkal na třetí rychlík. V Jihlavě mně ujely všechny autobusy, které jsem měl zapsané. Nakonec jsem přece jen v 17:45 vystoupil z autobusu MHD ve Štokách na náměstí. Po večeři mě Kamil odvezl do bivaku, kde jsme se radovali do 0:30. V sobotu je v 7:30 budíček. Po snídani se přesunujeme na náměstí, kde je ruský tábor. Při nástupu nás čekala předem ohlášená policejní razie. Policisté kontrolovali všechny pušky a prováděli dechovou zkoušku u všech vojáků. Jeden z nich za 0,22 dostal pokutu 1.000,- Kč a zákaz účasti na bitevní ukázce. Od 8:30 do 10:00 probíhal ve vojenském táboře výcvik vojáků. V 10:00 odjíždí část vojáků na seřadiště a pochodují k pomníku položit věnec a uctít památku padlých v bitvě roku 1805. Po obědě ve 12:30 odcházíme opět na náměstí. Od 13:00 probíhá bitevní ukázka. V přestávce, kdy se jednotky přeskupují, provádíme s Alešem a jeho přítelkyní amputaci. Bitva pokračuje do 15:00. Potom se představují jednotky a probíhají ukázky výstroje a výzbroje. Na závěr provádíme komentovanou amputaci. Potom se přesunujeme do Jihlavy, kde cvičí rakouská armáda. V 18:00 vnikají na náměstí Francouzi a začíná bitva. Po skončení provádíme amputaci, při které mně asistují Aleš, jeho přítelkyně a její pes, který sklidil největší potlesk. Ve 20:00 odjíždíme do ubikací. Ve 23:00 jdu spát, i když se většina ještě baví. V neděli je budíček zase v 7:30. Po snídani v 8:30 nastupují Francouzi na náměstí. Následuje představení účastněných jednotek, krátké projevy a rozloučení s obyvateli a se starostou. V 9:00 nastupují spojenci a my odjíždíme do Jihlavy. Představení francouzských jednotek v 10:00 zakončují výstřely z děla. V 10:30 nastupují spojenci. Já se loučím a odcházím na nádraží. V 11:29 odjíždím a tentokrát bez problémů vystupuji ve 14:43 v Putimi.
21.11. - Napoleon v Brně, akce projektu Morava napoleonská ve spolupráci s Ivanem a dalšími. Já jsem byl v té době na čtyřdenní návštěvě jižní Moravy s hlavním cílem účastnit se Valné hromady ČSNS. Přestože jsem dostal osobní pozvánku od Císaře, účastnil jsem se této akce jen jako civilista s fotoaparátem. Bohužel nejlepší obrázky jsem omylem fotil bez blesku, tak z nich nic nevyšlo. Poněkud zdařilejší fotky jsou k nalezení na www.acaballado.cz.
4.-6.12. - Slavkov, 210. výročí bitvy. Zase probíhaly souběžně dvě akce. V pátek v 10:00 jsme s Ivanou odjížděli z Prahy. Po krátké zastávce ve Vojenské nemocnici v Brně jsme už ve 13:00 obědvali U Frantíka v Křenovicích. V Kobylnicích byla v hasičce schůzka dětí, tak jsem při čekání Za Kovárnou povečeřel. Po 18:00 se nás postupně sešlo jedenáct, Milan, Rosťa, Petr R., Marek Š., Jirka C., Michal, Petr L., Marek S., Jirka H., Vláďa a já. Rosťa připravil stoly obložené jídlem a pitím. Po vyhlášení prohibice jsme ve 2:00 odešli spát. V sobotu po budíčku nás čekalo chladné, ale celkem příznivé počasí. V 9:00 jsme po nástupu odešli ke Kameni a potom zahájili přesun do Tvarožné. Vojáci odešli rovnou na nácvik. Já jsem se v 11:00 sešel na návsi s Ivanou, Borisem, Martinem a Honzou. Ve 13:00 byl nástup a odchod na bojiště, já zase jen s fotoaparátem. Sanita byla zařazena do sestavy Gardy, se kterou jsme se přesunuli na hlavní bojiště. Ve 14:00 začala bitva asi 1700 vojáků, 100 koní a 25 děl. Přihlíželo, podle mého odhadu, asi 6000 diváků, pro které byla bitva docela zajímavá, protože vojska se stále přesunovala na velkém bojišti tak, aby všichni diváci něco viděli. Bitva končí v 15:30 obklíčením spojenců. Potom se všichni přesunujeme a nastupujeme před hlavní tribunou. Tady Císař předal vybraným vojákům Čestné legie. Byl jsem mezi nimi i já, navrhl mě 18. pluk. Po rozchodu jdu nejkratší cestou domů. Doháním sapéra Jirku. Před Jiříkovicemi nás dojíždí sapér Honza, který mě odvezl do Kobylnic. Za Kovárnou jsem se postupně sešel s dalšími a čekali jsme na příchod klíčníka. Do hasičky se potom dostavili i naši hosté, Starbin, Alena, Alča a Jara. Vítězství jsme slavili až do časného rána. V neděli po budíčku v 8:00 přišel na nástup Pepa a já už v civilu. U Kamene pokládáme věnec a vzdáváme poctu všem mrtvým. Přesunujeme se k Mohyle míru. Po skončení pietního aktu odjíždím s Ivanou do Kobylnic. Po naložení materiálu a rozloučení se s přítomnými odjíždíme do Čech. Po zastávce v Brně jsme byli bez problémů už v 17:00 v Praze. V pondělí v poledne se vracím do Putimi. Tak skončil „válečný“ rok 2015.
