Informace o životě v klubu 2004
24.1. se v Brně uskutečnila VČS klubu.
16.-18.4. byla v Buchlovicích v zámecké zahradě secvičná CENS. Granátníci 18. pluku se zde na závěr prezentovali dezercí k nepříteli.
7.5. v 8:15 jsem se svezl záchrankou do nemocnice v Písku s krevním tlakem 220/120. Povaloval jsem se zde až do 13.5., kdy jsem byl po zjištění, že nic nezjistili, propuštěn.
13.-17.5. akce v Saint Amant Soult v jižní Francii se tedy uskutečnila beze mě.
11.-13.6. Györ v Maďarsku, 195. výročí bitvy u Rábu. Naši maďarští přátelé celou akci pojali, zřejmě kvůli sponzorům, jako velkou pouť nebo lunapark, což se našim vojákům moc nelíbilo. Daleko větším nepřítelem celé akce se stalo počasí. Vydrželo téměř 36 hodin bez přestání lít, pršet je slabé slovo. Sobotní bitva však měla dobrou úroveň a vystoupení zdravotní služby bylo perfektní. Přesto, že pršelo téměř do rána, už to nikomu nevadilo a dobře jsme se bavili. Přes organizační zmatky, zásobování fungovalo dobře. Na fotkách z neděle už není po dešti ani památky.
9.-11.7. jsme si připoměli 195. výročí bitvy u Znojma. Celá akce se odehrála v Dobšicích, protože znojemští radní o ni neměli zájem. Přesto byli všichni účastníci spokojeni. S největším ohlasem se setkal násilný přechod řeky Dyje.
13.-15.8. Letní Slavkov, oslava Císařových narozenin probíhala po dvou liniích, oficiální organizovaná CENS a neoficiální připravená 5. plukem pěšího dělostřelectva. Obě byly opět provázeny nepřízní počasí, lijáky na úrovni průtrží mračen. Tak nám už večer pečené prase ani pivo moc nešlo.V neděli nám ale promočené stany a další materiál, do skončení přehlídky na náměstí, stačily uschnout.
25.-31.8. Norsko, další akce v zemi kam se Císař nedostal. Všem účastníkům se líbila, což bohužel nemohu potvrdit, protože jsem kvůli zdravotním problémům zůstal doma.
3.-5.9. se v Putimi zase uskutečnila akce se Švejkem, která se měla stát tradičním, pohodovým setkáváním členů klubu. Bohužel se moje očekávání nesplnilo. Sešla se jen neúplná zdravotní služba a majitel děla, který si musel za pár minut vycvičit jeho obsluhu. Výsledný efekt ale splnil očekávání pořadatelů a všichni se dobře bavili.
19.-20.9. Lassy u Paříže, zase jedna akce za odměnu. Utábořili jsme se v rehabilitačním středisku Air France, kde jsme jejím zaměstnancům ukázkami z našeho výcviku a malými bitvami pomáhali při relaxaci. Zvláštní odměnou pro nás byl výlet do Paříže a návštěva Invalidovny.
23.-28.9. Loano v Itálii. Krásný výlet pro všechny milovníky Středozemního moře nezačal nejlépe. Autobus přeložený už ve Slavkově se v Brně musel vyložit, aby se tam vešli i Brňáci. Přebytečné věci se odvážely, tak jsme získali tři hodiny zpoždění.Po bloudění Loanem jsme konečně večer našli pláž, kde jsme si postavili tábor.
V sobotu to vypadalo, že Italové nemají žádný žádný plán akce. Pochodovali jsme sem a tam, když už se schylovalo k bitvě, tak nás vyhnali do jiného prostoru. Až odpoledne po siestě jsme konečně dorazili na pobřeží současně s „nepřítelem“ a mohli jsme začít. Bitva mezi davy domorodců a turistů byla ale perfektní. My jsme amputovali pře cukrárnou. Majitelka z radosti, že jsme jí přivedli zákazníky nás odměnila kávou a zákusky. Potom jsme si ještě zapochodovali a vrhli se do moře.
V neděli nás hned po nástupu odvezly autobusy do hor. Z parkoviště jsme v nemožném horku pochodovali snad 10 km stále do kopce k bojišti. Zde jsme se povalovali asi dvě hodiny na sluníčku. Začali kolabovat diváci i vojáci, tak jsme si zahráli na záchranáře. Když začala bitva, všichni si oddechli. Potom nás čekala o něco delší pěší tůra, protože autobusy byly odveleny do místa, kde nás čekalo překvapení. Občerstvení, které se skládalo z několika chodů, piva a vína. Po dvou hodinách když už nikdo nemohl nás autobusy odvezly na naši pláž. Zde nás čekalo další překvapení, tentokrát nepříjemné. Majitel části pláže požadoval, abychom se odsud okamžitě vystěhovali. Ale i to jsme zvládli.
V pondělí jsme se zbalili, naložili a vyrazili si prohlédnout Janov. Směrovky nás dovedly na úplně ucpané parkoviště, z něhož jsme se dostali až po přenesení překážejícího auta. To bylo všechno co jsme viděli y Janova. Ještě jsme se zastavili v Piacenze, kde toho také nebylo moc k vidění.
20.10. zemřel náš kamarád Jiří Jedlička. Pozůstalí si nepřáli naši účast na pohřbu.
26.-28.11. Slavkov tentokrát vůbec nebyl pohodovou akcí. V pátek si granátníci 18. pluku řešili svoje vyhrocené problémy. Přijaté závěry v podstatě nic nevyřešily.
V sobotu velitel brigády zapomněl na dopravení zdravotní služby do Tvarožné. Zde si 18. pluk separátně uctil památku Jirky Jedličky, ostatní členy klubu neinformoval. Bitva byla perfektní, zvláště zdravotní služba si mohla dělat co chtěla, s jednou výhradou, naše ošetřovatelky raněných nepustila ochranka na bojiště.
V neděli na Mohyle míru pokračoval trapas, protože z rozhodnutí 18. pluku nebylo přečteno jméno Jirky Jedličky při vzdávání pocty kamarádům, kteří zemřeli v uplynulém roce. To se dotklo jeho přítelkyně a všech co ho znali.
3.-6.12. předávání Císařských orlů v Paříži se uskutečnilo 200 let po té, co byly skutečným plukům předávány skutečné zástavy císařem Napoleonem I. Z jednotek klubu obdržely prapory 18. pluk řadové pěchoty a 5. pluk pěšího dělostřelectva.
