18. pěší pluk
Současnost
Jednotka granátníků vznikla spontánně v polovině roku 1993 jako 27. řadový pěší pluk. Zakládající členové se seskupili kolem velitele jednotky v hodnosti seržanta, Jana Dvořáka (nyní seržant-major). V současné době je naším velitelem důstojník v hodnosti kapitána Dušan Špitálský. Tato jednotka vznikla z důvodů naprosté nespokojenosti s úrovní jednotek, které v České republice nosí uniformu francouzské armády z období napoleonských válek.
V průběhu roku 1995 došlo k přeměně 27. řadového pěšího pluku na 18. řadový pěší pluk. To jen z toho důvodu, že 27. řadový pěší pluk se nikdy nezúčastnil válečného tažení na území dnešní republiky. Na rozdíl od 18. řadového pěšího pluku, který se podílel na válečných taženích na území naší republiky hned dvakrát. A to roku 1805 v bitvě u Slavkova a roku 1809 v bitvě u Znojma. A tak roku 1995 jsme do osudné bitvy u Waterloo nastupovali již jako 18. řadový pěší pluk.
V roce 1996 se nám podařilo vyjet do zahraničí na dobytí Milána armádou generála Buonaparta roku 1796. Zde si nás všimli naši zahraniční kolegové. Vše vyvrcholilo vstupem do zahraniční 27. divize, která združuje několik napoleonských pluků z celé Evropy. Velitelem 27. divize je Stephan Roda, který vystupuje ve funkci generála divize. Spolu s 27. divizí se zúčastňujeme zahraničních akcí. Ať už to byly různé bitvy v Itálii, na území Rakouska, Slovenska, Polska či Německa. Samozřejmě nesmíme zapomenout na nejvýznamnější akce na území republiky - Slavkov, Znojmo či Chlumec. Vrcholem sezóny 1998 bylo vylodění francouzských vojsk na Maltě při expedici do Egypta roku 1798.
Jednotka si klade za cíl vytvořit vojenský útvar co nejvíce odpovídající tehdejší době, jak výstrojí a výzbrojí, tak povelovou technikou. Snažíme se o co nejvěrnější kolorit napoleonské epochy. Nejde jen o samotné rekonstrukce bitev, ale i o prožití na vlastní kůži života ve vojenském táboře či na vojenském tažení.
18. řadový pěší pluk působí pod hlavičkou Klubu přátel francouzské revoluce a prvního císařství, jehož je samostatnou částí. Jednotka stejně jako klub má sídlo v Brně. Ale zájemci o vstup do jednotky se hlásí z celé republiky. V roce 1997 vznikly v rámci Klubu nové samostatné sekce a to: francouzský pěší dělostřelecký pluk a jednotka pěších donských kozáků. Od roku 1997 se v řadách našeho pluku objevil i plukovní chirurg 18. pluku, který nyní sestavuje jednotku zdravotníků.
I když se jednotka nadále úspěšně rozrůstá nemáme zájem o vytvoření mohutného útvaru o velkém počtu lidí. Naší snahou je vytvořit jednotku dokonale secvičenou a vystrojenou, sdružující lidi zapálené pro historii, kteří budou dělat čest nejen našemu pluku, ale i ideím Velké francouzské revoluce.
V případě Vašeho zájmu o vstup do jednotky nás kontaktujte na těchto adresách, kde Vám rádi poskytneme bližší informace o vstupu do Klubu.
Historie – 18. řadový pěší pluk 1805 - 1814
"Ukažte, junáci, že Gâtinais
Auvergne si v ničem nezadají!"
Generál de Rochambeau, 1782
Pluk byl založen v roce 1776: tehdy nesl jméno provincie Gâtinais. Později byl společně se dvěma prapory pluku Petit-Vieux Auvergne (tj. budoucího 17. pěšího pluku) pojmenován Royal Auvergne. Touto cestou byl citovaný sbor odměněn za svou chrabrost, kterou projevil v řadách armády generála Rochambeaua v Americe.
V roce 1792 se účastní bitvy u Jemappes a poté vstupuje do Bruselu. V listopadu 1793 si ministr války stěžuje na "nedostatek vlastenectví důstojníků 18. pluku", jelikož se tito mezi sebou titulují "pane" namísto oficiálního tykání. Proto jeho plukovník zakazuje používat slova "pane" a "vy", což ovšem pluku nikterak nebrání prokázat mimořádnou v tažení roku 1794. Bývalí královští vojáci totiž uměli oddaně sloužit svému praporu, navzdory politickým zvratům i vrtochům úřední mašinérie.
14. ledna 1797 kolem 10. hodiny zahání 18. pluk, bojující v řadách italské armády, rakouskou jednotku o síle jednoho praporu, postupuje nejprve ve směru na Garda, poté pochoduje k Rivoli. Bonaparte předhání čelo jednotky a volá na vojáky : "Chlapci z osmnácté, vás i vaši odvahu již dobře znám - nepřítel vám nemůže odolat!" Poté jednotlivé kolony vyrážejí bez jediného výstřelu vpřed, rozpouštějí formaci a obracejí nepřítele na útěk.
2. března 1798, během bojů o Freiburg, zlézají seržant Barbe, furýr Troch a třináct vojínů zeď městského opevnění, přemáhají obránce a umožní tak zbytku armády vniknout do města, k čemuž dochází o hodinu později. Seržant Barbe je povýšen na podporučíka. 1. července 1798 bojuje jeden prapor u Alexandrie, a následně se účastní egyptského tažení.
V roce 1805 leží pluk jakožto součást 4. armádního sboru v Bavorsku a účastní se bitev u Slavkova a Hollabrunnu, dále pak u Jeny, Jílového a Heilsbergu. V květnu roku 1809 vyhání 18. pluk Rakušany z Ebersbergu, poté co musel překročit most, který byl zcela pokryt mrtvými těly. Sapéři pak pod vražednou palbou rozbíjejí zámecká vrata. 18. pluk prochází hořícím městem a pronásleduje Rakušany, přičemž mnohé z nich zajme. 21. května uvolňuje po šesti hodinách zuřivého boje těžce zkoušené Aspern.
18. pluk se účastní bitev u Esslingu a Wagramu. Na přehlídce v červenci 1811 předvádí jeho velitel císaři 4000 mužů bez jediného nedostatku. O něco později, 24. června 1812, překračuje pluk, který nyní patří do 3. armádního sboru Velké armády, řeku Němen. Již 11. srpna je však jeho početní stav o 1000 mužů nižší, 18. srpna se účastní dobytí Smolenska. 1. září, poté co v bitvě u Moskvy padlo dalších 800 mužů a jedenáct důstojníků, se jeho početní stav scvrkává na 2200 vojáků. 17. listopadu, za třeskutého mrazu, ztrácí pluk v dešti střel svého orla a dalších 350 mužů.
V roce 1813 je začleněn do sestavy 2. sboru a v jeho rámci prochází ohněm bitev u Drážďan, Lipska a Hanau.
V roce 1814 se účastní tažení ve Francii, během něhož se 2. sbor utkává s nepřítelem u Rothiere a Montereau.
Roku 1815 je zařazen do Alsaské armády a vyznamenává se u Suerburgu a Štrasburgu. V témž roce se z něj stává Legie z Gers a Landes.
Autor: Aleš Schnaid, 1998
