Informace o životě v klubu 2013
Rok 2013 je rokem 20. výročí vzniku klubu. Aktivita členů se však nijak zvlášť nezměnila. Jen to, že v roce 2012 vstoupil nový člen, který si rychle pořídil uniformu nosiče raněných vedlo k tomu, že se ze Zdravotní služby stal opět života schopný subjekt. I díky další spolupráci s chirurgem námořní gardy.
13.-14.4. Valtice - manévry CENS. Akce sloužila, jako vždy, k probuzení vojáků ze zimního spánku a k připomenutí toho co už loni uměli. Já jsem se zde chtěl setkat s kamarády, které jsem od Slavkova neviděl. Přijel jsem už brzy z Klobouků. Z členů klubu se akce neúčastnil nikdo a z bývalých zde byla jen hudba 18. pluku. Tak jsem se pozdravil se známými, udělal pár fotek a po obědě odjel do Prahy.
18.-19.5. Slaný - městské slavnosti. Vojáci zde byli doplňkem bohatého programu městských oslav k 200. výročí bitvy u Chlumce a Přestanova a zřízení hlavního lazaretu ruské armády v královském městě Slaný. Já jsem v 8:00 dorazil z Prahy do francouzského tábora v rozmáčeném poli, na které ještě stále pršelo. Spojenci obsadili část městského parku. V 8:30 přijelli Boris s Honzou, tak byla sanita kompletní. V 10:00 přestalo pršet a začal pochod městem, který ve mně vyvolal nostalgické vzpomínky na prvomájové průvody. Jen v závěru nepřijely alegorické vozy, ale napochodovaly historické vojenské jednotky. Před začátkem projevů obsadila Zdravotní služba restauraci „Pod Věží“. Po návratu do tábora se Boris odstěhoval k nepříteli, k Rusům, kde jsme si užívali táborového života. V 17:00 začala bitva, při které jsem s Borisovým nářadím poprvé amputoval „pravou“ nohu. Z 18. pluku bylo v bitvě osm příslušníků. Náš klub jsem reprezentoval já s Honzou a Petr, který přihlížel v civilu. Ten mě po skončení bitvy dovezl zpátky do Prahy.
13.6. bitva u Kolína 1757. ČT Brno na Křečhoři natáčela hraný dokument. Já jsem zde poprvé zradil svého, v té době ještě nenarozeného císaře a přešel jsem do služeb rakouské armády. Jako její chirurg jsem amputoval nohu rakouskému vojákovi s použitím nástrojů užívaných v té době. Režisér byl s mým výkonem spokojen. Já jsem se ale zatím nedočkal fotodokumentace, kterou mě slíbila produkční. Celý projekt bude údajně realizován v roce 2014.
17.6. Napoleonská výstava ve Slavkově. 30.5. byla v rekonstruovaných konírnách Slavkovského zámku otevřena „kontroverzní“ Napoleonská výstava. S Borisem jsme se domluvili, že pomůžeme odstranit alespoň nedostatky třetího dioramatu, který představuje obraz po bitvě u Slavkova 2. prosince 1805. Je zde ukázána polní ambulance chirurga po amputaci nohy raněného husara. Můžete posoudit změnu, když jsme chirurga oblékli do mojí staré uniformy. Pokud vám nestačí nekvalitní fotky, zajeďte se podívat do Slavkova.
22.-23.6. Bratislava - obléhání 1809. Když jsem se v pátek ve 32° vedra doplížil z nádraží na Petržalku, byl tábor plný Rakušanů. První z našich dorazil Starbin, potom Boris, Renda z 57. pluku, Honza z 18. pluku, námořníci, dělostřelci a postupně další. Já jsem poprvé vyfasoval pohodlnou skládací postel. Když jsem ve 2:00 usínal, vzpomínal jsem na Martinova koně, na kterém jsem se před rokem „projížděl“, kterého mu někdo otrávil. V sobotu nás kromě klobásy čekal další horký den. Od 10:00 jsme pochodovali městem na náměstí, kde vojáci stříleli salvy. Zdravotní služba zde předvedla amputaci v improvizovaných podmínkách na lavičce pro slovenskou televizi. Po obědě jsme v táboře předváděli výcvik, ale především jsme v tom hicu táborově žili. V 17:00 jsme nastoupili do bitvy, ve které bylo 8 koní, 10 děl a téměř 500 vojáků s velkou přesilou Rakušanů. My jsme opět předvedli, alespoň pro část diváků, amputaci. V 19:00 bitva skončila totálním vybitím Francouzů. Po večeři, od 21:30 proběhlo tradiční a velmi efektní dělostřelecké ostřelování města Bratislavy. Potom následovala jen družná zábava, kterou už v neděli ráno, v 1:00, přerušil déšť. Ráno je příjenmý chládek. Tábor ještě dřímá, když vyrážím na nádraží, abych se přes Prahu dostal domů.
28.-30.6. Znojmo - Dobšice. Akce organizovaná panem plukovníkem, toho času „v klatbě“. Já jsem zase trochu bloudil, protože tábor byl jinde než minule. Ujal se mě 8. pluk a ubytoval jsem se u Wenzela. Večer jsme vyrazili obsazovat vinné sklepy. V režii TV Nova jsme nejdřív čekali na tmu. Potom nám rozdali pochodně a podle pokynů improvizujícího režiséra jsme honili Rakušany. Střelba zdivočela koně, s čímž režie nepočítala a tak se honička protáhla. Po obsazení sklepa jsme dostali celkem vydatné občerstvení s trochou vína. Po zapálení loučí a zhasnutí světel jsme zachraňovali potraviny před pískem padajícím ze stropu. Po nabídce nákupu vína v „rozumných“ cenách jsme se přesunuli do tábora, kde jsme při pivě vydrželi do 2:00. V sobotu dopoledne boje nepropukly, protože všichni vařili z dodaných surovin. Po obědě byl ve 13:00 nástup a přesun na bojiště. Sem dorazil Karel a tak jsme vytvořili sanitu. Ve 14:00 začala bitva efektními srážkami jezdectva, po kterých nastoupila pěchota podporovaná dělostřelectvem obou stran. Díky horku byla spousta „raněných“, že velitelé museli vyhánět „simulanty“ zpět do bitvy. V 16:00 bitva vyvrcholila bujem o most, který bohužel musel být pro vysoký stav vody v Dyji postaven na souši. Po krátkém odpočinku a večeři s řízkem a bramborovým salátem, následovala zábava až do časného rána. V neděli místo dobývání Louckého kláštera jsem se už brzy ráno vydal na cestu domů.
17.-18.8. Letní Slavkov. Kvůli sporům o výstavu se uskutečnily dvě akce. Ta ve Slavkově proběhla podle tradičního scénáře. Ta netradiční se odehrála na nejvýznamnějším místě slavkovského bojiště. Vojenský tábor byl poprvé vybudován přímo pod Mohylou míru. Já jsem přijel z Hustopečí v civilu, hlavně kvůli focení a večerní akci. Po nástupu se obě vojska vydala na pochod, každé jiným směrem. Počasí bylo až nepříjemě teplé. Proto francouzské jednotky přivítaly odpočinek v zámecké zahradě v Sokolnicích. Odtud se potom vydaly na další pochod do Kobylnic. V polovině cesty narazily na přední hlídky spojenců. Do srážky se se postupně zapojily všechny jednotky. Po uzavření příměří se všichni společně vydali do Kobylnic, kde jsme položili věnec k Památnému kameni. Po proslovu a čestných salvách následoval pochod do Prace na guláš. Já jsem si zašel zavzpomínat do Ponětovic, abych rozehnal chmury. V 17:00 byl slavnostní nástup u Mohyly míru, kde vrchní velitel přečetl proklamaci a po čestných salvách byla povolena volná zábava. 18. pluk toho využil k oslavě 20. výročí svého vzniku. Sešla se řada současných i bývalých členů. A tak jsme jedli, pili hodovali a hlavně vzpomínali téměř do svítání. V neděli proběhly manévry s bitevní ukázkou. Já jsem, když většina vojáků ještě spala, vyrazil domů.
30.8.-1.9. Chlumec - 200. výročí bitvy. Já jsem se tentokrát přivezl s Honzou z ČB. Akce byla pojata opravdu velkolepě. Stanový tábor měl mimořádné rozměry i díky tomu, že byly stanoveny větší rozestupy mezi stany a šířka uliček. Bylo zde postaveno několik stanů s občerstvením. U jednoho z nich jsem s přáteli poseděl až do 24:00. Sobota začala v 7:00 budíčkem, tentokát bez bubnů. Po nástupu následoval výcvik a táborový život. Každá jednotka si vařila oběd z dodaných surovin. Já jsem využil Františkovy pohostinnosti. Ve 13:30 začal přesum jednotek na bojiště do Přestanova, kde na nás čekalo údajně 20 000 diváků. V táboře a na pochodu nás zhlédlo dalších 20 000 lidí. V 16:00 začala na autentickém místě bitva za účasti více než 800 vojáků, 15 děl a 40 koní. Diváci, kteří všechno viděli, byli určitě spokojeni. Bohužel, jako vždy na těchto akcích neviděli všichni všechno. Mě se žandarmové pokusili vykázat z bojiště, ale množství raněných potřebovalo moji pomoc, především doplnění tekutin, tak jsem „neuposlechl“. Bitva skončila masakrem francouzských jednotek a zajetím generála Vandama. Já jsem byl rád, že jsem se do tábora mohl vrátit se Starbinovým dělem. Odpolední horko způsobilo, že se tradiční oficírské tancovačky neúčastnil nikdo z mých přátel. Poseděli jsme u dobrého českého piva a ve 23:00 jsme už všichni usínali ve stanech. Bohužel veselí Poláci nás nenechali dospat rána. Navíc přišel silný nárazový vítr s dešťovými přeháňkami, který začal bourat špatně ukotvené stany. A tak jsme ještě před budíčkem začali balit a v 7:45 jsme s Honzou vyrazili do Jižních Čech.
21.9. Bystřice pod Hostýnem - oslava 20. výročí vzniku 8. pluku lehké pěchoty. Já jsem přijel už v pátek. František se o mě dobře postaral. Akce začala až v sobotu odpoledne po skončení svatebních obřadů na zámku. Po spořádání perfektního guláše jsme ve 13:00 nastoupili na nádvoří a odpochodovali k pomníku vojáků zemřelých v místním špitále v roce 1806. Jejich památku jsme uctili položením kytice a výstřely z děla. V 15:00 začal program na zámeckém nádvoří vystoupením hudby 18. pluku. Následovaly ukázky výcviku, představení uniforem a zbraní, včetně děla. Vše bylo prostřídáno vystoupením hudební skupiny CODEX. Po komentované amputaci, veřejné vystoupení zakončili opět hodebníci 18. pluku. V 18:00 začala v slavnostním sále zámku oslava projevem Kamila, pozdravem starosty a zástupce krajského hejtmana. Potom vystoupili bubeníci a koncertovala renezanční hudba. U švédského stolu, piva, vína a meruňkovice jsme vydrželi do 23:00. My přespolní jsme ještě delší chvíli poseděli ve škole, kde jsme byli ubytovaní. Já jsem se po rozloučení s ještě nespícími, vydal v 6:00 na nádraží a odsud na dlouhou cestu do Čech.
27.-29.9. Olomouc - připomínka 200.výročí bitvy u Lipska 2013. Protože mě nocování ve stanu v chladných nocích nelákalo, přijel jsem až v sobotu ráno z Prahy. Boris s Honzou už na mě čekali. Po nástupu a zahájení akce předváděly jednotky divákům ukázky výcviku. V prachárně bylo připraveno malé pohoštění pro všechny vojáky. V táboře ženy vařily oběd. Po obědě se spojenci vydali na pochod městem, zatím co se Francouzi připravovali k obraně Korunní pevnůstky. Útok spojenců však zadrželi jen na krátko. Boj se přesunul do pevnůstky. Tam ho komentoval velitel Gardy. Střet začal dělostřeleckým soubojem a postupně se zapojovaly pěší i jezdecké jednotky. Pro diváky, kteří vše pozorovali z valů, to byl zajímavý zážitek. Střelba v téměř uzavřeném prostoru byla velice hlučná a bojující vojáci se chvílemi úplně ztráceli v dýmu střelného prachu. Bitva skončila stejně jako před 200 lety úplnou likvidací Francouzů. Na závěr předvedla zdravotní služba za pomoci vojáků 57. pluku amputaci jednoho z nich. Celou operaci jsem komentoval s pomocí ozvučovací techniky. Úspěch podtrhlo „omdlení“ jednoho z pomocníků, což diváky vyprovokovalo k bouřlivému potlesku. Já jsem už na následující kulturní program s ohňostrojem nečekal. Zrychleným přesunem jsem dorazil na nádraží a vrátil jsem se do Prahy. Akci přálo i počasí, bylo příjemné teplo, ale noci byly opravdu studené. Tak jsem je rád strávil v teple paneláku.
17.-20.10. Lipsko - 200. výročí bitvy. Před deseti lety nás šokovala organizace, či spíše neorganizace německých pořadatelů. Já spolu s dalšími jsme si slíbili, že se do Lipska vrátíme nejdříve na 200. výročí. Už při přípravě letošní akce se ukázalo, že to asi lepší nebude. Já jsem nenašel rozumný způsob, jak se do Lipska dopravit, tak jsem se této významné akce neúčastnil. Odradil mě i program, zvláště konání bitvy až v neděli odpoledne. Navíc organizátor, zřejmě pro velký počet účstníků, 6000 vojáků, zajistil jen prostory pro postavení stanů. Někteří členové klubu se tam dopravili auty, převážně jen na nedělní akce. S vlastní rekonstrukcí byli většinou spokojeni, ale organizace před a po bitvě opět nikoho nenadchla. Podrobnosti neznám a tak přikládám jen pár fotografií, které jsem sehnal.
29.11.-1.12. Slavkov. K ubytování jsme opět využili příjemné prostředí hasičské zbrojnice v Kobylnicích. Už v pátek se nás sešlo třináct. Do 2:00 jsme v družné zábavě stihli sníst a vypít část dovezených zásob. Obavy z toho, že by snad měly být dvě bitvy se nenaplnily. Ale ve skutečnosti dvě akce byly. Město Slavkov s částí vojáků mělo svůj vlastní program. Většina vojsk se však tradičně setkala pod Santonem, tentokrát na téměř suchém poli. My jsme sobotu zahájili v 7:00 dobrovolným budíčkem. Následovala diskuse, jestli jít do bitvy, nebo zůstat v teple. Počasí bylo letos příznivé a tak se v 8:30 vydala první část vojáků na pochod k bojišti. Pod Santonem se už od 10:30 řadily jednotky k poslednímu nácviku. Já jsem čekal v Tvarožné na příjezd Borise a Honzy. Náves byla oproti minulým letům poloprázdná. Stánkaři zřejmně využili výhodnějších podmínek ve Slavkově. Po skončení nácviku se všichni přesunuli do Tvarožné, kde proběhlo kladení věnců k pomníkům. Vojáci využili volných chvil k občerstvení a popovídání si s přáteli. Ve 13:30 byl nástup francouzských jednotek. Spojenci se už formovali na bojišti. Ve 14:00 začala bitva, opět komentovaná Jirkou Kovaříkem. Sanita nedostala žádné úkoly a tak Boris zachraňoval a já fotografoval. Scénář nám ani tentokrát nebyl nakloněn. Ukázka představovala část bitvy, ve které došlo k obklíčení části francouzských jednotek a v následující řeži přišel o svého orla 4. pěší pluk. A tak jsme ani v závěru sezóny neodčinili porážky, které Francouzi utrpěli v roce 2013. Závěrečná scéna, kdy se do francouzského karé probila ruská a potom i rakouská jízda, neměla daleko od skutečného masakru. Koně pobíhající mezi námi uvnitř karé v nás vyvolali dost nepříjemné pocity. Nakonec byl orel uloupen a část Francouzů potupně prchala před nepřítelem. Závěrečnou přehlídku jsem vynechal a přes Jiříkovice jsme šli rovnou do Kobylnic. Tam jsme přišli už za tmy. Večer nás navštívili někteří kamarádi a kamarádky. Proti předpokladům nás únava nepřemohla a vydrželi jsme v družné zábavě až do časného rána. V neděli byl tradiční pietní akt na Mohyle míru. Vojáci z Kobylnic před tím položili kytici k Památnému kameni. My jsme však už seděli v rychlíku směřujícím do Jižních Čech.
