10. prapor zdravotní služby v rámci KPFR a PC
V roce 1996 vstoupil do klubu zakladatel a současný velitel této jednotky s představou, že na vzpomínkových akcích konaných k výročím bitev bude prezentovat odvrácenou stranu válek. V uniformě chirurga 18. pěšího řadového pluku začal při bitevních ukázkách, přímo na bojišti ošetřovat „raněné“. Tato činnost se setkala s příznivým ohlasem, jak u diváků, tak u organizátorů akcí.
Snaha o vytvoření fungující zdravotní služby však narážela na stejný problém jako v historii, vojenští velitelé v ní viděli oslabení svých jednotek. Na rozdíl od minulosti, nově příchozí členové klubu chtěli nosit jen parádní uniformy a pušky, ne raněné.
Zlom nastal v roce 1999, kdy do klubu přišli dva členové, zájemci o zdravotní službu. Na akci připomínající 194. výročí bitvy u Slavkova byli již plně vystrojeni a vyzbrojeni. Diváci na této akci tak mohli poprvé vidět transport raněného na nosítkách k polnímu obvazišti.
Pro klub měla tato jednotka přínos i v tom, že se stala útočištěm žen - markytánek a nezletilých členů, kteří tak měli možnost dostat se na bojiště a z blízka vidět, co je tam čeká. Je vlastně i přípravkou pro mladé vojáky.
Postupně se do jednotky hlásili další členové. V roce 2000 již měl chirurg svého pomocníka, nosiči raněných svého velitele a ranění v lazaretu své ošetřovatelky. V tomto roce se jednotka oficiálně ustavila jako 10. prapor zdravotní služby.
Současně bylo rozhodnuto o změně činnosti při bojových ukázkách. Šlo v podstatě o jakési divadelní vystoupení, kde hlavní pozornost byla zaměřena na práci chirurga a jeho pomocníků. Ti předvádí amputace končetin a další chirurgické zákroky za použití přesných replik dobových chirurgických nástrojů. Tyto ukázky už viděla řada diváků na vzpomínkových akcích v Česku a na řadě bojišť v Evropě, v roce 2005 i v České televizi.
Dnes má jednotka 8 aktivních členů, které nelze na bojišti přehlédnout. Jejich uniformy se odlišují od ostatních francouzských uniforem především barvou. Fraky chirurgů jsou světle na rozdíl od ostatních, tmavě modrých. Nosiči raněných mají fraky tmavě hnědé, které by se neměly zaměnit se světle hnědými, narezlými fraky rakouských dělostřelců. Jsou vyzbrojeni bodáky, které se dají nasadit na tyče rozložených nosítek, někteří mají i pušky.
V Evropě existuje jen několik skupin představujících francouzskou zdravotní službu. 10. prapor je zřejmě nejlépe organizovanou jednotkou, schopnou předvést velké množství činností a zákroků, včetně vybudování polního obvaziště. Na vzpomínkových akcích má tato jednotka své pevné místo a je zvána organizátory u nás i v zahraničí.
Autor: Ludvík Schnaid, roku 2005